Jak se šest milionů Pařížanů dostalo do katakomb v Paříži
Kosti pod náměstím Denfert-Rochereau nikdy neměly být atrakcí pro návštěvníky. Byly odpovědí na dva problémy Paříže konce 18. století: město se propadalo do vlastních lomů a hřbitovy byly tak přeplněné, že se nedaly používat. Tato stránka sleduje příběh popořadě, bez legend.
Kámen pro město, díry pod ním
Velká část staré Paříže je postavená ze světlého vápence, který leží těsně pod levým břehem. Geologové mu říkají lutétský vápenec, podle Lutetie, římského jména města. Lamači ho těžili od středověku.
Zprvu pracovali v povrchových jámách. Jak se město rozrůstalo nad starými lomy, těžba se přesunula pod zem a sledovala kámen v dlouhých chodbách, které držely pilíře z ponechané skály. Během staletí se tunely protáhly pod celé čtvrti.
Staré štoly se pod Paříží táhnou zhruba 300 km. Síť bývalých lomů je nesrovnatelně větší než krátký úsek, kterým dnes procházejí návštěvníci.
Když se ulice začaly propadat
V 70. letech 18. století už byly opuštěné chodby skutečným nebezpečím. Úseky silnic nad starými lomy se propadly a domy šly s nimi. Nikdo už nemohl díry považovat za problém někoho jiného.
V roce 1777 zřídila koruna Inspection Générale des Carrières, úřad, který měl lomy zmapovat a zpevnit. Jeho dělníci stavěli pod ulicemi zdi a pilíře. Vytesané názvy ulic a letopočty dodnes označují některé chodby na návštěvnické trase.
Hřbitov, který už nešlo používat
Na povrchu měla Paříž druhý problém. Cimetière des Innocents poblíž dnešního Les Halles po staletí přijímal mrtvé z mnoha farností a byl hrozně přeplněný.
Sousedé si stěžovali na zápach a na vlhkost, která prosakovala do okolních sklepů. Po letech protestů byl hřbitov uzavřen a úřady musely najít místo pro to, co v něm leželo.
Řešení se našlo jižně od starého města. Lomy v oblasti Tombe-Issoire byly prázdné a už se zpevňovaly. Ležely blízko celní brány zvané Barrière d'Enfer, daleko od přelidněného centra.
Převážení kostí v noci
Od roku 1786 se ostatky z Innocents vykopávaly a vozily na jih. Převozy probíhaly v noci a u lomů se kosti sypaly šachtami do chodeb pod zemí.
Stejným způsobem se v dalších desetiletích vyprázdnily i jiné farní hřbitovy v Paříži. Celkem kostnice ukrývá ostatky zhruba 6 milionů lidí. Toto číslo opakuje každý průvodce i každá nabídka.
Téměř nikoho z nich nelze jmenovat. Desky pod zemí uvádějí, ze kterého hřbitova který úsek pochází a kdy byl převezen, a osobnější záznam už neexistuje.
Číslo 6 milionů je odhad sestavený ze starých hřbitovních záznamů, nikoli sčítání lebek. Berte ho jako řád velikosti, ne jako přesný údaj.
Stěny z lebek a dlouhých kostí
Zpočátku ležely kosti na hromadách. Úhledné uspořádání, které si návštěvníci fotí, přišlo až později, za Louise-Étienna Héricarta de Thury, který na počátku 19. století vedl úřad pro lomy.
Jeho lidé skládali dlouhé kosti do stěn a vsazovali do nich řady lebek jako pásy a vzory. Za těmi úhlednými průčelími leží zbytek ostatků volně, navršený hluboko do chodeb.
Přidal také desky s verši a citáty, většinou o smrti a pomíjivosti času. Mnohé jsou francouzsky nebo latinsky, takže průvodce, který je přeloží, procházce hodně přidá.
Vchod, který vám velí zastavit
Vstup do samotné kostnice nese nejcitovanější větu podzemí. Nad dveřmi je vytesáno „Arrête ! C'est ici l'empire de la mort“, zhruba „Stůj! Zde je říše smrti“.
Před tímto vchodem projdete dlouhý úsek holého lomu. Za ním začínají kosti a skoro až k východu nekončí. Naše procházka trasou krok za krokem ukazuje, kde která část leží.
Kostnice přijímá návštěvníky od počátku 19. století, i když zprvu jen příležitostně. Časem se z ní stalo jedno z městských muzeí, které dnes spravuje Paris Musées.
Příběh lomů z úst průvodce
Walks vypráví historii zhruba 2 hodiny ve skupinách až 14 lidí a navštíví zvláštní místa jako podzemní kapli a reliéfy lamače kamene.
Jméno, které si hraje s peklem
Náměstí nad vchodem má vlastní historii. Stará celní brána se jmenovala Barrière d'Enfer a Enfer znamená francouzsky peklo, výstižné jméno pro bránu k mrtvým.
Později bylo náměstí přejmenováno po plukovníku Denfert-Rochereauovi, hrdinovi obléhání Belfortu, a nové jméno zní skoro stejně. Zbytek příběhu náměstí najdete v článku Wikipedie o Place Denfert-Rochereau.
Proč příběh s průvodcem lépe zapůsobí
Vstupenka bez průvodce od ~36 € vás pustí dovnitř s audioprůvodcem a základy pokryje docela dobře. Neodpoví ale na otázku k jedné konkrétní desce ani k reliéfu, kterého jste si všimli na stěně.
Prohlídka se zvláštním přístupem od Walks za ~134 € je nejlevnější cesta, jak slyšet historii od průvodce. Na GetYourGuide má hodnocení 4,7 z 1 000+ recenzí a otevírá místa, kam běžní návštěvníci nesmějí.
Memories France, naše volba, drží skupiny nejvýše na sedmi lidech za zamčenými mřížemi. Jak si obě stojí, rozebírá náš průvodce velikostí skupin a stránka s cenami. Naše srovnání vstupenky a živého průvodce poměřuje vstupenku s oběma.
Rodiny si před rezervací možná přečtou naše poznámky o dětech v kostnici. Na desetiletého zapůsobí historie jinak než na dospělého.